Sladké

Žloutkové věnečky

2. dubna 2010 v 11:53 | Aňa
Recept pochází z Apetitu. Inovací v něm není ani za mák, ale je popsán podrobněji než v původní předloze - především proto, že jsem při věnečkové tvorbě narazila na pár obtíží. Vkládám pro sebe, abych si to pamatovala, a pro ostatní, protože jsou to opravdu ty nejlepší, nejpoctivější, nejchutnější věnečky, co znám (teda krom těch od mojí babičky, že).

věnečky

Tvarohová bábovka

22. listopadu 2009 v 19:56 | Aňa
Už v patnácti letech mě moje stejně stará sestra pokořila svou schopností upéct dobrou hrnečkovou bábovku, zatímco já jsem neuměla uvařit ani vejce. Snad v důsledku tohohle mentálního zastrašení jsem se do bábovky dlouho nepouštěla a omlouvala to chybějící formou. Od M. jsem nakonec formu dostala (praktickou silikonovou) a s ní i jasnou pobídku, že čas pubertálního komplexu je pryč. Z koumání řady receptů nakonec vzešla bábovka tvarohová alias čtvrtkilová (viz níže) a jinou už nepeču. Dnes jsem ji ostatně na vyžádání nesla na svačinu ke známým. Nezbyl ani drobek.

Mřížkovaný koláč s třešněmi

11. listopadu 2009 v 10:16 | Aňa
Do sladkostí nejsem ani zdaleka tak zapálená jako do sýrů, těstovin a masa, ale po ránu u šálku černého čaje mně většinou chuť na cukr dožene. K litým buchtám mám nedobrý vztah, různé řezy a nářezy taky nepochodí, ale dobrá bábovka nebo koláč s ovocem si mě získaly. Už kdysi dávno na lyžích ve Francii jsem propadla jejich ovocným tarteletkám a rozhodně preferuji převahu ovoce na těstem. Mřížkovaný koláč s třešněmi je právě takovým lahodným kompromisem - sladký je až až, ale po ovoci, těsto je křehké, křupavé a nad chutí třešní rozhodně nepřevažuje. Mřížka jsou trochu navíc, to jest především na ozdobu, ale i ta se počítá, ne?

Marcipánovo-jablečné knedlíčky z listového těsta podle Dušana Jakubce

30. října 2009 v 11:04 | Aňa
Restaurace Prosecco a její executive chef Dušan Jakubec jdou s dobou a svůj skvělý podnik propagují na i Facebooku. Kromě lákavých fotek a anotací chystaných degustačních akcí umísťují na svou stránku i oblíbené recepty. Malým skvostem jsou marcipánovo-jablečné knedlíčky s mascarpone sabayonem. Na sabayon jsem si netroufla, ale zkusila jsem marcipánové knedlíčky - podomácku, hruběji, ale s kouzelně lahodným výsledkem. Snad šéf dovolí, když sem vypíšu výsledek a uchovám si ho tak pro časy pozdější. Recept je jednoduchý a dostane každou návštěvu na kolena.

Bakewell Tart alias nejtradičnější britský koláč

6. května 2009 v 11:30 | Aňa
"Bake well" znamená "péct dobře", nebo též "upečeno dobře". Když se koláč Bakewell přímo takto jmenuje, lze se domnívat, že jeho název je jakousi svodkou potěšených komentářů všech hospodyněk z britských ostrovů, které tuto pochutinu vytáhly z trouby. (Ale ve skutečnosti název pochází od stejnojmenného městečka v srdci Derbyshiru.) K jeho vzniku se traduje historka o kuchařce, která dělala moučník plněný mandlemi a sladkým ovocem, ale v roztržitosti zapomněla koláč naplnit. V záchvatu geniality tedy navrstvila vše nahoru - a hle, ono se to baked well! Co "well" - - deliciously!


Klasický cheesecake

14. února 2009 v 15:54 | Aňa
Cheesecake jsem ochutnala teprve před několika lety. Navedl mě na něj M., který na něm ujížděl při svých studiích v Oxfordu - jinak bych po něčem tak podezřelém, jako je "sýrový dort", nikdy nesáhla. I já jsem propadla sametové a přitom osvěživě nakyslé chuti, vláčné textuře a křupavému korpusu. Jenže jak se zdálo, udělat takový cheesecake doma je téměř nemožné - především kvůli nedostatku ingrediencí, v Americe (odkud sýrák pochází) sice běžných, ale u nás nedostupných. Jenže zázrak se stal skutkem a řetězec Billa začal do svých regálů vkládat podivně vyhlížející vaničkový solitér jménem Philadephia. K sýru se má podobně jako samotný cheesecake - nemá nic společného s tvarohem, natož taveňákem, malinko se podobá lučině, ale je mnohem jemnější. A cheesecake - to je důvod, proč je sýr Philadephia na světě.

Tiramisu po domácku

16. ledna 2009 v 10:46 | Aňa
Tiramisu nemá s kuchařením dlouhého století vůbec co dělat. Bůhví, možná že v Itálii ho v té době už znali, ale k nám každopádně přispěchalo až s kulinářskými divy porevolučních dob. Pravé tiramisu vám v Praze udělají snad jen na třech, čtyřech místech, a já se ani nebudu pokoušet ho napodobovat. I proto, že doma nemám presovač na kávu, a kvalitní amaretto taky něco stojí. Varianta "po domácku" ale chutná také velmi dobře, a muž či host blazeovaně mávne rukou, i když to není 100% italiano.

Vánočka, která nejde zkazit

20. prosince 2008 v 11:14 | Aňa
I u nás byla dlouhá léta a desetiletí považována vánočka za dílo velmistrovo, k němuž přistupoval vždy jen ten nejpovolanější (babička) a jehož výtvor směl být hodnocen jen slovy "ňam", protože nikdo z nás si prý ani neuměl představit, jak moc je pekařské veledílo složité. Kdyby rodinné dekorum leccos nezachránilo, dozvěděli bysme se něco jako "žerte, pakáži, lepší nedostanete a já se s tím včera mořila do dvou v noci". Když i já jsem se chopila těst a vařeček, povedl se mi kdysi napoprvé velikonoční mazanec. Nebyl vůbec těžký, jen vyžadoval čas a trpělivost. A protože vánočka je z těsta identického, letos jsem místo bochánků pletla copy. Byt voněl a vládla vánoční nálada. S M. jsme celý večer propovídali a jednoduchá, nezkazitelná vánočka mezitím utěšeně zlátla v troubě. Dnešek prověřil její kvality i chuťově. Byla vláčná, máslová, voňavá. Teď ještě - jak to říct babičce...
 
 

Reklama