Maso

Pečená kachní prsa se šťouchanými bramborami a medovým červeným zelím

28. dubna 2010 v 11:25 | Aňa
Kachnu miluju. Když se občas dostanu do přilehlého čínského bistra, dávám si takřka vždy proslulou M14, to jest kachnu sedmi vůní. Chutná mi i česká vcelku pečená a v lepší restauraci mě vždycky uchvacovala kachní prsa pečená sotva do stupně rare. Nikdy jsem se je neodvážila napodobit doma. Jednak jsem na ně v obchodech příliš nenarážela, jednak jsem měla obavy z vysušeného masa bez chuti a bez šťávy. Nakonec jsem to riskla a výsledek potěšil. Jen se musí trochu víc hýbat s čudlíky na troubě. Nic víc.
kachniprsa2

Vepřová plec na smetaně

27. března 2010 v 20:08 | Aňa
Původně jsem koupila vepřové plecko s myšlenkou na segedínský guláš. Jenže o víkendu měly přijet děti, a ty rozhodně neoplývají láskou k zelí, ani nadšením testovat nové chutě. Často je takřka nemožné nacpat jim do tlamiček něco jiného než oněch pět osvědčených jídel (těstoviny, pizza, svíčková, smažený hermelín, rybí filé), co jsou ochotné jíst. Jenže takřka kilová plec výhružně spočívala v lednici a čas její spotřeby se blížil. A tak jsem zariskovala.

Španělské ptáčky revisited

3. února 2010 v 15:41 | Aňa
Pro čtyři menší žrouty potřebujeme 4 plátky ze zadního hovězího, pro dva hladovce taktéž čtyři. Trvejte na tom, že plátky by měly být z kýty a ne z tzv. falešné svíčkové - jednak je výrazně dražší a chuťově nijak zvlášť lepší, jednak jsou z ní plátky příliš velké a ptáček se pak nedá pořádně zavinout. Plátky si nechte připravit rovnou od řezníka, ale dohlédněte na to, aby je krájel opravdu tenké.


Konfitované kachní stehno

5. prosince 2009 v 18:34 | Aňa
Obvykle v kuchyni nepodvádím. Postupy dodržuju v celé délce a složitosti a z náhražek používám pravidelně jen bujón (ale bio od Alnatury!). Když jsem ale prošla všechny recepty na konfitování kachních stehen, bylo mi jasné, že tentokrát to doslova nepůjde. Vařit kachnu v půl litru sádla? Chtějí, abych dostala tukový šok? Jenže popisy křehkého, rozpadajícího se masa zněly lákavě. Tak jsem se pustila do improvizace. Na konci pokusu stále nevím, jak chutná "pravé" konfitované stehno, ale za svoji inovovanou verzi jsem se rozhodně nemusela stydět.


Pečené citrónové kuře podle Julie Child

26. října 2009 v 13:20 | Aňa
Ano, byla jsem na filmu Julie and Julia. O paní Childové, která "naučila Američany vařit", jsem se doslechla i dřív, ale nikdy mě nenapadlo si ji blíž vyhledat. Což se shlédnutím zmíněného filmu změnilo a teď bych se stejně jako hrdinka Julie Powell její francouzskou kuchařkou nejraději "provařila" skrz naskrz. Začala jsem skromně pečeným kuřetem, a výsledek nadmíru překvapil - maso bylo úžasně křehké, šťavnaté a dokonale ovoněné citrónem a bylinkami. Julie, díky.

Jehněčí kýta s aromatickou krustou

10. října 2009 v 15:26 | Aňa
K jehněčímu se obyčejný smrtelník dostane málokdy. Mně kýtu přihrála má milá maminka, už nějaký čas testující rozličné dary země v kvalitě bio. Vedle cibule, brambor a mrkve tak náhodou získala i půlku bio jehněte, z něhož mi byla přidělena krásná dvouapůlkilová kýta i s kostí. Výsledkem je křehká voňavá pečeně se sladkokyselou bylinkovou krustou, doplněná ladícím průvodcem - pečeným česnekem.

Kančí guláš na víně

5. října 2009 v 10:24 | Aňa
Píšíc titulek tohoto příspěvku, říkám si najednou, jestli náhodou není "guláš na víně" protimluv. Jo kýta na víně, to by znělo líp, a maso z kýty ostatně používám, ale pečeně z toho nebude, jen - guláš. Na víně. Ále co už...
Navzdory nejmenovanému Václavovi M., který bezvěrecky předpovídal fiasko mému prvnímu pokusu o kančí guláš, se jídlo podařilo do mrtě. Voňavé, hutné, silné, jak má zvěřina být. Nejmenovanému tento recept věnuji. Nechť ti je, Václave, důkazem, že s akurátním předpisem jde dělat vše, a to i napoprvé.

Plněné papriky

2. srpna 2009 v 18:30 | Aňa
4 pevné bílé papriky soudkovitého tvaru, 300gr mletého hovězího, koření na mleté maso, majoránka, lžíce hořčice, jemně nakrájená cibule, utřený stroužek česneku, hrst strouhanky, vejce, sůl, pepř, 50gr rýže, 200ml rajčatové passaty, kuličky nového koření, pepře, bobkový list, dvě deci vody, kostka hovězího bujónu.

Papriky omyjeme, uřízneme šťopky tak centimetr od konce, odstraníme jaderník a vymyjeme zevnitř. Necháme okapat a každou papriku vysypeme trochou strouhanky /přebytek vysypeme/.
Maso smícháme s kořením, hořčicí, strouhankou, vejcem, půlkou usekané cibule, solí, pepřem, česnekem. Podle chuti přidáme víc toho či onoho. K masu přidáme nevařenou rýži a dobře prohněteme.
Papriky naplníme a klouboučky opět nasadíme a připevníme párátky.
Do pekáčku vlijeme passatu, vodu, rozdrobené kousky kostky bujónu, druhou půlku cibule, koření, případně trochu cukru. Na to naskládáme papriky a uzavřeme poklicí nebo alobalem.
Pečeme 1.30h na 180°C. Papriky vyjmeme, omáčku procedíme, zahustíme lžíci mouky rozmíchané ve vodě, provaříme a podáváme - buďto bez přílohy, nebo s trochou rýže.

Plněná rajčata na řecký způsob

8. dubna 2009 v 14:36 | Aňa
Kdo byl alespoň jednou v Řecku, chce se tam po celý zbytek života zase hodně rychle vrátit - a to nejen kvůli tyrkysovému moři a bělostným plážím, ale především kvůli jejich božské, dokonalé a geniálně jednoduché kuchyni. Řekové rádi vaří z absolutně čerstvých domácích přísad, jsou mlsní, na tuk příliš nehledí a rozhodně nezávodí s časem. Každému správnému řeckému jídlu trvá aspoň dvě hodiny, než zavoní na stole..., ale když už tam jednou je, námahy není možné litovat. Ostatně, Řekové se v kuchyni neradi předřou, takže příprava jídla sice trvá, ale vše za vás udělá sporák a trouba. Stejně jako v případě rajčat plněných mletým masem s rýží.

Svíčková pečená pomalu

27. března 2009 v 15:17 | Aňa
Netajím se s tím, že pečení v tzv. pomalé troubě jsem nevynalezla. Recept je podobný tomu, který sepsala Jana Zatloukalová v Kuchařce pro dceru, má ale několik malých fines, který z jednoduchého (a také skvělého) pečení dělají sice složitější, ale také výraznější lahůdku. Jako obvykle to chce hlavně čas a trpělivost - minimálně dva celé dny plus 5 hodin pečení! Pečeně se pak odmění spolehlivou měkkostí a šťavnatostí, omáčka hladkostí a hloubkou. Pomalého pečení se nebojte - v zakrytém pekáči se i při nízké teplotě maso jistojistě upeče. Jen nahlížet je zakázáno!

Pečené selské kuře s mandlovo-petrželkovou nádivkou

17. listopadu 2008 v 13:13 | Aňa
Nádivku uměla u nás v rodině vždy jenom babička Milena. Nadívala s ní zásadně jen krůtu na Hod Boží vánoční a taky kachnu na Velikonoce, kuřetem se neunavovala. A navíc recepty dávala vždy jen u jídla, kde nešlo vstát a dělat si poznámky, protože by byl znesvěcen Rodinný Svátek. A na papír už to nehodila vůbec... V létě jsem u skoro-tchýně ochutnala nadívané kuře. Božské! A navíc: dala recept. První pokus nevyšel tak dokonale, jako ten její letní, ale to se snad ani neočekávalo. Ale bylo to moc dobré a eMčata se olizovala až za ušima, a to už je co říct, u těch zmlsaných zvířáků.
 
 

Reklama