Literatura, má láska

Karel Jaromír Erben monograficky

27. listopadu 2008 v 17:30 | Erbenova Nevěsta

Básník, prozaik, sběratel a vydavatel českých národních písní, překladatel prózy a poezie; folklorista, historik, jazykovědec. V poezii jeden z hlavních představitelů obrozenského romantismu; svými baladami a prozaickými pohádkami aktualizoval mytické pojetí člověka a přírody, obsažené v lidové slovesnosti. Patří k zakladatelům české folkloristiky a etnografie a k předním editorům staročeské literatury.

Z rozhovoru Lubora Kasala o literatuře pro Host 10/2008

26. listopadu 2008 v 14:43 | Erbenova Nevěsta
Současná literatura je v krizi jen do té míry, do jaké byla v krizi kdykoli předtím. Že by najednou zmizeli talentovaní a literaturou dostatečně umanutí lidé, mi připadá nepravděpodobné. V krizi je podle mého názoru spíš kritika či přesněji reflexe literatury, což souvisí s všeobecnou krizí autority. Stejně jako se dnes najdou kvalitní básníci, najdou se i kvalitní kritici, ale jejich autorita je vepsí. Co zmůžou básníci? Šmudlají si něco na papír a pak to vydají - lhostejno, zda v knížce, na internetu nebo na CD. Pak ale musí někdo přijít a říct: Toto ano, proto a proto a proto! Toto ne, proto a proto!

O krizi v kultuře nesoustavně

20. listopadu 2008 v 19:59 | Erbenova Nevěsta
Momentálně je móda říkat, že kultura je v krizi (a je to móda, která se neokouká), anebo ještě lépe říkat že není, že krizi uměle dělají ti druzí blbci, co ji vyhlašují. Já mám za to, že kultura v krizi není - a není v ní nikdy. Kultura nemůže být v krizi, stejně jako není v krizi schopnost dýchat nebo slušně vařit. Někdy jen připadá víc nýmandů na skutečné umělce. Ale krize tu je. Čí? Vaše, naše. Společnosti. Jasně, taky vytahuju obočí převysoko. Krize společnosti? Kdes zamrzla, holko, někde v sedmdesátých?
Tak dobrá, není to krize společnosti obecně. Je to spíš krize určitého myšlení, téhle společnosti kdysi vlastního, to jest kritického, nepředposraného, elitního. (Kdo bučí nad slovem elitní, ven!). Redaktoři deníků pláčou, že nemůžou dávat prostor recenzi, protože šéf chce poreferovat o muzikálu. Šéf brečí, že ho maj pod palcem majitelé z Německa. Majitelé z Německa nekomunikují a jenom hrabou prachy z inzerce celých tiskových stran. A lid, lid to do sebe cpe lopatou. Lid je v rafinovaných kleštích - aniž by to věděl, jeho jméno slouží barbarským mamonářům k zaklínání nejvyššímu. "Oni to tak chtějí!!!"
Kulturní redakce v České televizi byla zrušena a nikdo se nad tím nepozastavil. Jó, von tam dycky vo tom divadle někdo něco řekne, ne? Na to nepotřebujem lidi, to stojí výdaje, to koncesionáři nechtěj. A oni skutečně asi nechtějí, když mlčí. V Národní galerii už nespočet let sedí jako ropucha na prameni pan Knížák, muž s extrémně rozvinutou narcistní poruchou osobnosti, která mu umožňuje nakupovat za státní peníze do NG svá ošklivá a bezcenná díla, aniž by pak musel chodit kanálama. Kdepak, on si místo toho dá štulec s p. prezidentem Klausem, který by si slovem intelektuál nejraději vytřel svůj svraskalý zadek--- a já, já se uchyluju k bezzubým invektivám. Krize plodí vztek, vztek agresi, agrese oběti, oběti smutek...
Chci, aby se tenhle národ otřásl jak oslíček ze svého chamtilství, závistivosti a horizontu sotva příštího oběda. Byli jsme - a snad ještě i trochu jsme - kulturní, zvídaví, šikovní. Nejenže bylo normální myslet, ale lidi se museli předbíhat, komu to myslí líp. Předbíhejme se zase, soutěžme, kritizujme, začněme bez pocitů křivdy růst na omylech svých i jiných, mějme horizonty ne příštího oběda, ale příštího tisíciletí. Nechme skutečné umění vrátit se do úcty a zájmu, nechme se jím naplnit.
Ať nejsme v tý krizi porád.

Irena Dousková / O bílých slonech: recenze

20. listopadu 2008 v 19:38 | Erbenova Nevěsta
Novela O bílých slonech je už osmým počinem prozaičky Ireny Douskové. Nenápadná knížka se na první prolistování jeví spíše jako sbírka povídek - jednotlivé oddíly mají samostatné názvy a jsou také samostatně označeny v obsahu. Už s překonáním první "povídky" je však zřejmé, že tu máme co do činění s komplexněji vystavěným textem. Jeho významové uzly, které je možno chápat vážně i ironicky, jsou určeny právě názvy nepravých povídek: Štěstí, Neštěstí, Láska, Manželství, Panenka, Kolébka, Hraběnka, Smrt. Známé rozpočitadlo nese nové významy - panenka znamená krásu, hraběnka bohatství.

Tristan Hughes / Věž : recenze

12. listopadu 2008 v 21:53 | Erbenova Nevěsta
Tyhle povídky jsou na každou myslitelnou škatulku příliš neskladné. Chtít je něčemu připodobnit by znamenalo obrat je o jejich hloubení; o ozvěnu kamene, který v dychtivé předtuše zvuku házíme do hluboké studny. Tyhle povídky jdou po vertikále vzhůru a dolů jako vzpomínka, jejíž doslovné i přenesené variace se zde stále vracejí. Tristan Hughes, Velšan, píše o své zemi, ostrovu Ynys Môn; o tvaru, jaký zabírá v jeho paměti.

Joe Kluzák / Tommy Wieringa: recenze

8. listopadu 2008 v 14:48 | Erbenova Nevěsta
Tvůrci edice Současná světová próza nakladatelství Argo mají obvykle šťastnou ruku při představování moderní jinojazyčné prózy, ať už ji hledají v Japonsku, na Islandu či na Ukrajině, a neméně často se jim daří oslovovat talentované a schopné překladatele. Obé se snoubí v posledním počinu tohoto projektu, románu Holanďana Tommyho Wieringy Joe Kluzák. Dle dostupných zpráv se tento "bildungsroman" stal v Nizozemí událostí literární sezóny a měl být i zfilmován, čemuž sympaticky zabránil sám autor. Až je snad možno Holanďanům závidět jejich čtenářskou náročnost, jestliže udrželi tuto zvláštní, vícerozměrnou knihu po dva roky mezi desítkou nejprodávanějších titulů.
 
 

Reklama