Restaurace Prosecco - gastronomická hvězda ze sídliště

24. října 2009 v 15:48 | Aňa |  Food Recenze
Rozhodně nebývá zvykem hledat dobrou restauraci na městské periferii - naopak většinou platí, že čím blíže ocasu Václavova koně, popřípadě věžím Staroměstské radnice, tím je šance na chutnou krmi větší. Výjimkou potvrzující pravidlo je restaurace Prosecco na pražském Proseccu - é, Proseku, -, téměř ztracená v bloku nových kancelářských budov, v sousedství ošklivého obchodního centra a paneláků. Zrak všem centrofilním Pražanům zde nevytírá nikdo jiný než bývalý šéfkuchař Flambée a kapitán národního týmu kuchařů a cukrářů ČR Dušan Jakubec.

První, co v Proseccu návštěvníka upoutá, je velmi vkusný, nepřeplácený a čistý interiér restaurace, laděné do tmavých tónů oživených světle zelenou. Kuřáckou část tvoří pouhé tři stoly, nekuřákům je vyhrazen zbytek poměrně velké restaurace. Po usazení a výběru pití je čas zahloubat se do lístku, který je zarámován ideou italské ristorante a pizzerie. Naštěstí se tím šéfkuchař nenechal svázat a zařadil do lístku i "pomalé" pokrmy jako dlouho pečenou vepřovou krkovici nebo dušené telecí lýtko. Kromě spíše skromější výběru mas se hostu nabízí široká paleta těstovinových jídel, pizz a rissot, ale i čerstvých (!) ryb.
V Proseccu jsme byli s M. celkem třikrát, z toho jedna návštěva připadla na degustační víkend - jednu z nepravidelně pořádaných gurmánských akcí Prosecco Flavours, zaměřených na konkrétní pochutinu v různých úpravách (např. pasta, rizoto...). Právě degustační menu, podávané vždy od pátku do pondělka, je největším skvostem restaurace - šéfkuchař na něm může efektně dokázat, jak moc umí, a navíc je finančně podstatně méně náročné, než podobná menu v jiných pražských restauracích. "Pasta e basta", jak se jmenovalo naše menu, bylo sestavené s humorem, překvapivými kombinacemi a tak, aby host odcházel maximálně syt a spokojen, ale ne přecpaný jako koule. Pro příklad: MACARONI à la salát s čerstvým tuňákem, avokádovým guacamole, citronovým vinaigrette a cibulkou cipolline, LINGUINE ručně vyráběné s tomaty, bazalkou a parmazánem, RAVIOLI z lososa a garnátů v krému ze zeleného hrášku s šafránovou majonézou a krutony, CANELLONI s lilkem a houbami, grilovanou vepřovou kotletou a konfitovaným bokem a silným šalvějovým jus s lanýžovým olejem, PAPPARDELLE s brandy a máslem, gorgonzolou a jablky, BRÛLÉE LASAGNE s mousse z bílé čokolády a ostružinami.
Naše poslední návštěva se nesla ve skromnějším duchu, ale nadchla nás i tak. V půl osmé po kině (mouth-watering Julie and Julia) jsme jen zkusmo zavolali, jestli by neměli dvě místa v kuřáckém oddělení; k našemu zklamání to nikdo nebral. Až mezi dveřmi obchoďáku nás vytrhl telefon: omluva za nepřijetí hovoru + rezervace dvou míst. Milý servis nás usadil okamžitě, mezi jeho příchodem s lístkem a otázkou na pití a jeho přinesením byly příjemné zhruba pětiminutové intervaly. Přesto se číšník neustále zdvořile omlouval za zdržení. Poté, co jsme požádali o vodu točenou z kohoutku, nejenže reagoval úsměvem, ale přinesl karafu plnou nejen vody, ale i čerstvě nakrájených jahod, pomeranče a citrónu. Kde se vám tohle stalo naposled?
Jako předkrm jsem ochutnala tomatovou polévku - hutnou, smetanovou, přitom čerstvé rajčatové chuti. Miloš zvolil ještě líp s grilovanými krevetami na rozmarýnovém chlebu: čistá italská symfonie. Druhý chod pro mě představovala už zmíněná pomalu pečená krkovice s jemným špenátem a bramborovými noky, doprovázená hvězdným číslem šéfkuchaře, silným masovým jus. Maso bylo křehké, hluboce prochucené a jemností a intenzitou připomínalo telecí líčka. Snad jen prorostlé bylo trochu moc, na druhou stranu neprokvetlý kus masa by se o měkkost nepostaral. Miloš ochutnal medailonky z vepřové panenky a restované fazolové lusky se slaninou pancetta a tomato-šalvějovou omáčkou a prohlásil je za drobné zklámání - formálně jim nic nechybělo, ale podobně upravené jídlo je snadné získat i jinde.
K jídlu jsme pili domácí víno, které si restaurace nechává "na míru" dovážet z Moravy - jde o kupáž zeleného veltlínu a bílého sauvignonu. Vynikající, svěží víno plné ovocné chuti s nádechem kořenitosti se hodilo ke všem podávaným jídlům, byť krkovici by bylo asi lepší zapít těžším červeným. Domácí víno je podáváno ve skleněné karafě v nádobě plné ledu, což je efektní i funkční.
Prosecco splňuje všechny nároky na kvalitní restauraci, a přidává k nim ještě o mnoho více. Z dobrého podniku dělá vynikající především invenční kuchyně a bezpočet kulinárních nápadů a sezónních akcí (o kterých restaurace informuje i prostřednictvím svého dobře vedeného profilu na Facebooku). Uspokojení přináší i pohled na účet s útratou, která není ani zdaleka závratná. Prosecké sídliště získalo do své uprášené vitríny pravý skvost.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gino Gino | 29. července 2015 v 13:24 | Reagovat

Kompaktní výrobníky ledu pro vaši restauraci:

http://vyrobnikyledu.cz/kostkovy-led/kompaktni.htm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama