Café Imperial Zdeňka Pohlreicha

10. dubna 2009 v 18:41 | Nevěsta |  Food Recenze
Drsňák z TV pořadu se proslavil především svým angažmá v rekonstruované modernistické restauraci Café Imperial. Překrásný prostor s vysokým stropem byl dříve sympatickou, dokonce levnou kavárnou, dnes už méně majetným hostům odzvonilo. Přijde si však na své gurmán?

Lístek je v Pohlreichově duchu krátký a sezónně orientovaný. Ihned nás zaujaly nabídky z kolonky Speciality šéfkuchaře: telecí líčka versus nadívaná křepelka versus jehněčí kolínko. Normálně by vyhrálo jehněčí, ale protože křepelka měla být nadívaná čerstvými smrži (!) a doplněná glazírovanými kaštany, rozhodla jsem se pro ni. M. si výjimečně vybral stejně.
Jídlo jsme obrželi zhruba do čtvrt hodiny po objednání. První zaváhání přišlo s pohledem do našich talířů - nádivka, vykukující zpod drůběžího prsa, byla u obou rozdílná. Moje byla jednoznačně vaječná, M. měl cosi na pohled játrového. V obou jsme po ochutnání identifikovali kousky smržů, valná většina z nich ale byla prostě nakladena vedle kaštanů. Nádivky byly na chuť dobré, důvodu jejich rozdílnosti jsme se ale nedopátrali (obsluha odpověděla podivně, totiž že jsme dostali "každý jiný konec"). Kaštanů s jejich trochu moučnou chutí bylo snad až příliš, smržů zase nikterak přehršel, ale kombinace byla vyvážená a chuťovým buňkám přívětivá.
Porce byla zhruba střední, takže jsme pokračovali ještě malým výběrem sýrů - tentokrát dle obsluhy výhradně francouzských (ale někdy též českých a dalších). Jemný kozí, aromatický zrající a pak poslední neidentifikovatelný, podobný romadúru, ovšem mnohonásobně jemnější, v chuti bohatší a ve výborném stavu vyzrálosti. Sýry byly podávány na břidlicové desce s ořechy, hroznovým vínem a v medu máčenými plátky jablka. V labužnickém uspokojení a lahodnosti se sýry hlavnímu chodu nejen vyrovnaly, ale spíše ho předčily Ale zásluhou šéfkuchaře byl samozřejmě jen jejich výběr.
Obsluha, mladý číšník, se snažil, seč mu síly stačily, ale spíš nezvádal - couvert jsme dostali na stůl asi deset vteřin předtím, než jeho kolega přinesl objednané jídlo (a na složení přiložené pomazánky se musel ptát), spletl si ročník vína, v polovině návštěvy nás přinutil změnit stůl (aby kouř z mé cigarety neobtěžoval větší, právě přišlou společnost), byť jsme seděli v kuřácké části, nedokázal uspokojivě vysvětlit rozdílnost stejného chodu. Prakticky na všechny naše dotazy se odcházel ptát do kuchyně - nicméně chodil tam ochotně a s úsměvem na tváři.
Dojem z Imperial Café byl tak nakonec nejednoznačný. Připomínal podnik, kde kdysi působil mistr, ale po jeho odchodu ho jeho žáci jen s velkým úsilím napodobují a jeho odkaz rozmělňují. Je otázkou, jak "mistr" Pohlreich na nynějším provozu Imperialu participuje. Kdo by ale chtěl ochutnat čistého "Ano, šéfa", měl by zamířit spíše do jeho vlajkové loďky: Divinis.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama