La Veranda

5. prosince 2008 v 11:10 | Erbenova Nevěsta |  Food Recenze
Restaurace La Veranda sice leží v samém centru Starého města, sotva pár kroků od Pařížské ulice a hned vedle starobylého kostela svatého Ducha, ale poutník ji trefí buďto náhodou při procházce, nebo blouděním či vybaven mapou. Ulička Elišky Krásnohorské záhadně mizí, propadá se kamsi do výdutí časoprostoru a Veranda takto nenápadně splývá s ní. Samotný podnik je příjemně zařízen tmavým nábytkem a barevnými tapiseriemi a polštáři, stylově působí trochu nevýrazně, zato útulně a domácky. Seděli jsme v horní části, kde se nekouří, jen společnost šestnácti Američanů tam měla večeři. Až na tento dočasný hlukový kolaps bylo prostředí příjemné... a to jsme ještě netušili, jak pěkně se večer vyvine.


Menu (2 hosté)
Grilovaná chobotnice, lilkové pyré, pěna z pečených paprik a šalotkový vinaigrett (...295,-)
Pikantní afrodiziakální thajská polévka s plody moře (...cca 250,-, nabídka dne)
Dušené králičí stehno s kořenovou zeleninou a smetanovou omáčkou, karlovarský knedlík (...395,-)
Kachní konfit pečený v kachním sádle, restované houby a pečené brambůrky (...440,-)
Výběr mezinárodních sýrů z dřevěné desky 3 druhy (...180,-)
2 lahve Merlotu Výběr z hroznů 2007, vinařství Baloun (...kolem 800,-/láhev)
Útrata celkem 3410,- Kč.

Přišli jsme na šestou večerní, rezervace a uvedení ke stolu bylo bezchybné. Chuťové buňky jsme nabuzovali lahodnou směsicí oliv, papriček a sušených rajčat s domácí ciabattou a skvělým olivovým olejem - vše dohromady přineseno hned po objednání.

Vlastní hodování jsem započala chobotnicí, M. thajskou polévkou. Obdržela jsem jedno tlusté chapadélko na kopečku lilkového pyré, kolem byla rozprostřena pěna z pečených paprik. Kde nebo co byl šalotkový vinaigratt, jsem nepostřehla. Předkrm představoval největší zklamání z celého večera - chobotnice byla tuhá a postrádala svěží rybinnou chuť. Jak pyré, tak pěna měly neidentifikovatelnou chuť - a to doslova, neboť jsem po odebrání lístku zapomněla, co že má být k chobotnici přiloženo, a testovala skutečně naslepo. Ani já, ani M. jsme nebyli schopni rozeznat původ pyré ("Asi nějaká luštěnina...?") ani pěny ("Mléko?"). Vše dohromady chutnalo tak jemně a nevýrazně, až vlastně nijak. M. pochodil s afrodisiakální polévkou lépe - byla příjemně ostrá, se závanem kokosového mléka a zázvoru (ten vháněl až slzy do očí). M. si pouze po právu stěžoval, že v polévce plavalo větší než nutné množství žampionů, které tam dle něj neměly ostatně vůbec co dělat.

Hlavní chod pro mě tvořil kachní konfit, pro M. králičí hřbet. S prvním soustem jsem se propadla do kachního nebe, ba byla jsem v něm už při přivonění. Esence kachny, jak poznamenal M. Dostala jsem velký kus prsíšek i s opečenou kůží a pořádné stehno, nasytila jsem se už někdy v půli hodování (ale jedla samozřejmě dál), jazyk nestíhal, aby všechny dokonalé potenciály křehkého voňavého masa vychutnal. Osamělý chlapík vedle nás si musel myslet, že mně snad M. pod stolem provádí jakési nemravnosti, natolik jsem se neodkázala zkrotit v slastném mhmhm a aaaah. Příloha maso chuťově doplňovala, obzvlášť čerstvé restované houby se s tučnou kachničkou krásně snoubily.
M. se v králíkovi šťoural nejdřív mlčky, což bývá špatné znamení, ale nakonec se také pochvalně rozmluvil. Ochutnat mi nedal, ale dle jeho slov bylo maso chuťově vynikají, pouze poněkud tužší. Po dojedení mručel však dosti satisfakovaně.

Následně jsme tiše spočívali a trávili, Američané se naštěstí utišili, řeč plynula a víno teklo. Když nám byl nabídnut sympatickým číšníkem druhý Baloun, příliš jsme neváhali. S věru milým chlapíkem jsme navázali hovor a dohodli se ještě na sýrové tečce. Skvostně a čerstvě vypadající sýry přinesl na tácu zvíci víka od sudu, obloženém čerstvými hrozny vína. Ke každému vybranému sýru jsme obdrželi zasvěcený komentář o jeho původu a povaze a nakonec vybrali krémový kozí, sametový modroplísňový a aromatický zrající. Jako návdavek nám milý pán přidělil ještě vynikající tvrdý holandský, přestože jsme dle lístku měli nárok jen na tři druhy. Sýry byly jednoduše skvělé.

Se sympatickým číšníkem jsme nakonec dali dlouhou řeč o tom, kam v Praze za sýry, proč na Šumavu za pstruhy a že byl-li králík tuhý (a to byl údajně kvůli šťavnatosti dušen v bránici!), musel být v kuchyni ne nedovařen, ale převařen. Byli jsme poučeni, že La Veranda bere čerstvé suroviny zásadně od českých biochovatelů a že jejich specialitou je jarní květnové jehněčí. Večer se zakulatil do velmi příjemného pocitu vítaných a vážených hostů, odcházeli jsme s nacpanými břichy a dosti ovíněni, ale spokojeni jako už dlouho ne. Rozpaky nad předkrmy byly dávno zapomenuty.

Za celkovou atmosféru večera, božskou kachnu, lahodné sýry a perfektní obsluhu čtyři body z pěti. Jeden bod strhnut za předkrmy a tužšího králíka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama