O krizi v kultuře nesoustavně

20. listopadu 2008 v 19:59 | Erbenova Nevěsta |  Literatura, má láska
Momentálně je móda říkat, že kultura je v krizi (a je to móda, která se neokouká), anebo ještě lépe říkat že není, že krizi uměle dělají ti druzí blbci, co ji vyhlašují. Já mám za to, že kultura v krizi není - a není v ní nikdy. Kultura nemůže být v krizi, stejně jako není v krizi schopnost dýchat nebo slušně vařit. Někdy jen připadá víc nýmandů na skutečné umělce. Ale krize tu je. Čí? Vaše, naše. Společnosti. Jasně, taky vytahuju obočí převysoko. Krize společnosti? Kdes zamrzla, holko, někde v sedmdesátých?
Tak dobrá, není to krize společnosti obecně. Je to spíš krize určitého myšlení, téhle společnosti kdysi vlastního, to jest kritického, nepředposraného, elitního. (Kdo bučí nad slovem elitní, ven!). Redaktoři deníků pláčou, že nemůžou dávat prostor recenzi, protože šéf chce poreferovat o muzikálu. Šéf brečí, že ho maj pod palcem majitelé z Německa. Majitelé z Německa nekomunikují a jenom hrabou prachy z inzerce celých tiskových stran. A lid, lid to do sebe cpe lopatou. Lid je v rafinovaných kleštích - aniž by to věděl, jeho jméno slouží barbarským mamonářům k zaklínání nejvyššímu. "Oni to tak chtějí!!!"
Kulturní redakce v České televizi byla zrušena a nikdo se nad tím nepozastavil. Jó, von tam dycky vo tom divadle někdo něco řekne, ne? Na to nepotřebujem lidi, to stojí výdaje, to koncesionáři nechtěj. A oni skutečně asi nechtějí, když mlčí. V Národní galerii už nespočet let sedí jako ropucha na prameni pan Knížák, muž s extrémně rozvinutou narcistní poruchou osobnosti, která mu umožňuje nakupovat za státní peníze do NG svá ošklivá a bezcenná díla, aniž by pak musel chodit kanálama. Kdepak, on si místo toho dá štulec s p. prezidentem Klausem, který by si slovem intelektuál nejraději vytřel svůj svraskalý zadek--- a já, já se uchyluju k bezzubým invektivám. Krize plodí vztek, vztek agresi, agrese oběti, oběti smutek...
Chci, aby se tenhle národ otřásl jak oslíček ze svého chamtilství, závistivosti a horizontu sotva příštího oběda. Byli jsme - a snad ještě i trochu jsme - kulturní, zvídaví, šikovní. Nejenže bylo normální myslet, ale lidi se museli předbíhat, komu to myslí líp. Předbíhejme se zase, soutěžme, kritizujme, začněme bez pocitů křivdy růst na omylech svých i jiných, mějme horizonty ne příštího oběda, ale příštího tisíciletí. Nechme skutečné umění vrátit se do úcty a zájmu, nechme se jím naplnit.
Ať nejsme v tý krizi porád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama